Prosluněné dny plné optimismu, života a radosti alias Mám se božsky! Konečně výletuju.

Titulek asi mluví za vše, takže jsem si to dost ulehčila (jako dobrá novinářka!). Nemusím tedy už nic psát. Ale to by asi mrzelo některé moje fanoušky a čtenáře/ky, takže to teda trošku rozvinu. Nechci přeci ztratit tu úžasnou popularitu…

Poslední článek, co jsem se dívala, jsem psala před více než dvěma týdny, tedy když tu za mnou na návštěvě byly moje zlatý holky. Od té doby se toho stalo tolik, že ani nevím, kde začít. Stejně na půlku věcí zapomenu, takže je to asi jedno. Začnu tedy něčím strašně zajímavým- počasím. Od minulého pátku tu máme nádherně, každý den nám tu svítí sluníčko až do cca 18.00 hodin. Dnes jsem dokonce ve škole byla jen v šatech a riflové bundě. A to mě hodně překvapilo, protože když jsem si balila kufr, netušila jsem, že se mi ta sukně nebo tílenka budou vážně hodit. Poté, co mi spolužačka napsala, že je ve Stockholmu mínus 20 jsem začala hysterčit a vyměnila půlku kufru za teplejší oblečení. Teď toho trochu lituji, protože zima tu nebyla skoro žádná (když nepočítám první asi tři týdny, kdy jsem fakt kosila) a víc by se mi hodily ty letní věci. Ale o důvod víc vyrazit do města na nákupy 🙂

Sigtuna
Sigtuna

Tento víkend jsem měla vážně nabitý. V sobotu jsem se vydaly do nejstaršího města ve Švédsku- Sigtuna. Super je, že jsme nemusely platit za cestu, protože je  Sigtuna součástí Stockholmu, takže naše jízdenka byla platná. Jely jsme nejprve vlakem 25 minut a pak autobusem asi dalších 20. Město leží u vody (stále nevím, jestli je to jezero nebo moře, každej mi tu tvrdí něco jinýho a já jsem lína se podívat na google). Ok, tak jsem si to vygooglila a leži u jezera Mälaren, což je třetí největší jezero ve Švédsku a taky se vlívá do Baltického moře. Zase jsme všichni o něco chytřejší, že? Takže budu pokračovat ve vzdělávací krasojízdě. Město založil král  Eric the Victorious okolo roku 970. Co mě zaujalo asi nejvíc je, že se tu poprvé začaly razit švédské mince ke konci 10. a na počátku 11. století.

Stora gatan
Stora gatan

Nejkrásnější byla úzká ulička- Stora gatan- plná typických švédských dřevěných barevných domečků. Jsou tu kavárničky, pekárny, restaurace, obchody s oblečením, dokonce tu mají Systembolaget (jediný obchod, ve kterém můžete koupit alkohol). Kromě této kouzelné uličky (do takovýchto uliček jsem se tu nehorázně zbláznila 😀 ) tu mají i krásný kostel postavený dominikánským řádem ve 13. století- St. Mary’s Church nebo ruinu kostela sv. Olofa (syn již zmíněného Erika). A taky jsme tu objevily spoustu krásných domečků, před domečkama minimálně dvě autíčka značky Audi, BMW, Range Rover apod. Respektive jsme navštívily město plné socek, chudáčků a žebráků. A když už jsme u těch žebráků (po celým Stockholmu je jich nespočet), tak jsme tu viděly jen jednu žebračku. Tedy já se radovala z toho, že Sigtuna je snad první místo, kde jsem nepotkala žebráky, ale holky mě zase vrátily zpět do reality a prej jednu žebračku viděly. Já ale ne, takže pro mě je Sigtuna město bez poskrvnky. Cha!

Sigtuna
Sigtuna

s1

St. Mary's Church
St. Mary’s Church

Po prohlídce města jsme se vydaly na zámek Rosesberg, který patří mezi top 10 secret paláců a zámků královské rodiny. Zámek byl postavený v první polovině 17. století a obklopuje ho vážně krásná příroda, jezero Mälaren tomu všemu dodává ještě větší kouzlo. A protože s holkama nemáme skoro žádný výlěťácký fotky (možná taky proto, že toto byl můj první výlet mimo Stockholm 😀 ), tak jsme před zámkem zapozovaly.

Rosesberg Palace
Rosesberg Palace
Zahrady zámku
Okolí zámku

Po tomto výletě jsem měla tak uťapkaný nožičky, že jsem si nedokázala představit vrátit se domů a podílet se na sobotní Burger Night. Proč v sobotu a ne v úterý, jak máme zvykem? Protože zakladatel této tradice přijel z Německa do Stockholmu na víkend, protože se mu údajně stýskalo po Burger Night a kamarádech. Co vám budu povídat. Vysokej, tmavovlasej, modrookej, usměvavej, vtipnej, chytrej (podílí se na výzkumu rakoviny) a Anetka z něj nemohla oči spustit. 😀 Jo a taky je štědrej-nechal mi v kuchyni ve skřínce více jak půlku lahve ginu. 😀 Takže místo plánovaného brzkého rozloučení a hupsky dupsky do postýlky, jsem šla spát kolem jedné a ráno vstávala na další výlet. Tentokrát do města Vaxholm.

Vaxholm
Vaxholm

Vaxholm je asi o půlku menší než Sigtuna, cca 4 900 obyvatel, ale rozhodně není tak staré. Bylo založeno až v 16. století. Je zde spoustu dřevěných letních domečků, barevných, takže se můj foťák zase pěkně vyřádil. A taky je město obklopeno jezerem- krásná modroučká vodička, na které se odrážela obloha plná nadýchaných bílých mráčků jako  pohádce. 😀 A protože bylo vážně nádherný počasí, udělali jsme si u jezera piknik. Dvěma slovy- boží víkend!

 

Místo, kde jsme měli picnic
Místo, kde jsme měli picnic
Vaxholm
Vaxholm

paintbal

A abych nezapomněla, tak jsem konečně byla na Paintballu!!!! Nikdo se mnou nechtěl v ČR jít, takže jsem musela čekat až do Švédska. Hanba vám všem! Byli jsme dost velká tlupa, asi 44 lidí. No a nemůžu si to vynachválit.  Akorát nám moc nevyšlo počasí. Občas mrholilo, ale to mě neodradilo od toho válet se a plazit se v bahně. 😀 Jediný, co mě na paintaballu asi odrazuje je těch osm mega velkých modráků, co mám po celým těle. 😀 Nemohla jsem spát ani na břiše, ani na zádech, ani na mým oblíbeným levým boku, protože to sakra bolelo! A fakt jsem se cítila jak moje babička, která nemůže vyjít schody, protože ani já jsem ty naše schody do druhýho patra nemohla skoro vylézt. 😀 Takže paintball? Vřele doporučuji. Ale vážně! I když to bolí, stojí to za to.

Koukám, že jsem toho sesmolila už docela hodně, ale ještě něco chci říct. Dnes jsem dostala opravený eseje do mýho prvního předmětu Moving, Images and Gender a k mému velkému překvapení (to není ironie) jsem prošla a mám C+!!! S touto závěrečnou esejí /s těmito třemi závěrečnými esejemi jsem se fakt nanervila a nadřela, takže z toho mám velkou radost. Samozřejmě to mohlo být lepší, ale jelikož se mi ani jedna z těch esejí osobně nelíbila, tak jsem s výsledkem nadmíru spokojená :).

Jojo, chlubím se céčkem!
Jojo, chlubím se céčkem!

Spokojená jsem taky sama se sebou. Snažím se každej den cvičit (ještě si to musím hnedka po přidání článku odbýt), skoro každej druhej den chodím běhat (cca 5 km, nic moc, já vím, ale však já se dopracuji k vyššímu číslu!) a taky jsem si dnes koupila kartu na City Bike, takže zítra si s Angie půjčujeme kola a vyrážíme do města a do parku na picnic. Juch! Juch! Juch!

Dost juchání, zpět k…..chtěla jsem napsat nějakej rým, ale nic mě nenapadá. 😀 Takže dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc a ať se vám zdá o štěnicích!

Pac a pusu,

Anet 🙂

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s