O tom jak přišlo jaro a avokádo do mého života

V týdnu tu oficiálně začalo jaro a v pátek jsme tu měli nádherný slunečný den. Dokonce tak nádherný, že jsem neodolala a šla si zase zaběhat. Potřebovala jsem na chvíli vypnout, protože se od neděle štvu se závěrečnými esejemi. A běhání je rozhodně lepší způsob odreagování než jít jen tak do města a vrátit se s taškou plnou hader! Anetko, šetři!

behbehani

Zítra mám poslední hodinu prvního předmětu Moving Images and Gender a 22. mi začíná další. Zní to sice, že mám týden volna, ale ee. Do pátku budu psát esej. Co mě na tom štve nejvíc je to, že ve středu má být 10 stupňů, takže půjdu ven a pak nebudu stíhat. Nebudu stíhat a budu šílet. Budu šílet a zajídat to kokinama….nesmím si koupit čokoládu!

plavba

V sobotu jsem se projela na lodičce a vyrazila s kamarádkou na ostrov Djugarden, kde je plno muzeí a Skansen- zoologická zahrada a otevřené muzeum pod širým nebem. Hrozně mě lákalo tam jít, ale čekám na ty moje punkevácký slépky, který o Velikonocích dojedou. Juch. Už aby to bylo, protože ten Skansen je vážně zajímavej! 😀 Procházely jsme se po nejbohatší čtvrti. Nejdřív jsem si myslela, že ty obrovský luxusně vypadající vily jsou hostely 😀 Ale potkaly jsme roztomilej stařičkej pár, kterej nám vysvětlil, že v těch vilách opravdu někdo bydlí. Jejich slovy „rich people.“ A taky tu sídlí ambasády, například německá a italská. Nojo, se někdo má.

DSC_0569

Tak jsme se tak procházely po čtvrti zbohatlíků a vůbec jsem si nepřipadala jak v hlavním městě. Spíš mi ten klid a pohoda kolem připomnělo nějaké malé městečko. A pak jsme na stráni uviděly sněženky! Rozplývala jsem se radostí a lezla po čtyřech, abych si je vyfotila. Nojo, co bych pro dobrou fotku neudělala :D. Co se týká toho počasí, tak je tu den ode dne lepší a já přemýšlím, co tu budu nosit a hlavně, v čem se vrátím domů, když tu mám jen zimní boty a teploučkej kabát. To budou na letišti v Praze koukat, jaká eskymačka jim dojede. Když už jsem u toho návratu, před chvílí jsem si objednávala letenku. Je mi z toho ouzko. Nedovedu si prostě představit, že odjedu. Spousta věcí mi tu bude chybět. Ale nechci myslet na odjezd, ještě mám před sebou počínaje zítřkem 87 dní. Safra, to je málo! 😦 😦

Teď bych ráda mluvila o mých neustále se zlepšujících kuchařských schopnostech, ale nevím, jak plynule navázat. Ta do toho rovnou skočím. Neskutečně jsem si tu oblíbila avokádo. Jojo, typický ovoce Švédska :D. Ale nechápu, jak jsem bez něj mohla do teď žít. Nikdy mě nenapadlo si ho koupit a něco z něj udělat (možná proto, že doma mě obecně nikdy nenapadlo něco jen tak novýho uvařit :D). Takže ho tu jím na milion způsobů- pomazánka s chlebem je vážně vynikající a ještě lepší je avokádo s těstovinama a rukolou. MŇAMÍ. Jednoduše a stručně: jsem posedlá avokádem.

pasta    vajca

Už bych se měla vrátit ke psaní eseje, ale beztak najdu zase milion dalších věcí na práci.

Posílám avokádový pozdrav,

Vaše avokádem poblouzněná Anet 😉

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s