Asi jsem se zamilovala

Nestíhám. Nestíhám nic a přece mám tolik času. A zároveň tak málo času. Před pár dny mě chytl rapl, že už bude březen a já jsem nikde pořádně nebyla, nic neviděla, nic nezažila…. Dnes je 1. března a já mám pocit, že jsem tu tak dva týdny. Za tři měsíce jedu domů a děsím se toho, že nestihnu nic, co jsem si plánovala, protože ten čas tu neskutečně letí! A mně se to nelíbí.

Dnes jsem na přednášce dávala dohromady plány, kam všude chci jet, co chci vidět, kde nesmím chybět apod. Prostě mě ten rapl znovu přemohl, a to zrovna v nevhodnou chvíli, kdy jsem měla dávat pozor a zapisovat si pečlivě poznámky. Takže jsem našla super levnej hostel v Kodani, kam se vydám s Angie někdy v květnu. Pak jsem domluvila skupinu lidí na výlet do Talinu a Rigy (Riga není úplně jistá, protože nevím, jak na tom budu s penězi- né že bych tu zrovna dvakrát šetřila). A ještě se koukáme po tripu do Petrohradu. Já vím, já vím. Jsem ve Švédsku a budu cestovat všude možně jen ne po Švédsku. Ale když já nedokážu odolat.

DSC_0429

Poslední dva týdny tu máme nádherně. Svítí tu sluníčko od rána až do odpoledne. Hlavně tento víkend se vážně vydařil. Musela jsem si dokonce koupit sluneční brýle. Jo a samozřejmě rtěnku. Bez toho by to nešlo. V sobotu jsem trajdala po městě s Angie a její sestrou, která na víkend přiletěla z Dublinu. Mluvila o Irsku hrozně hezky. Doufám, že mě tam osud co nejdříve zavane. Abychom se trochu kulturně vzdělaly, navštívily jsme Fotografiska museet. Super výstava, nádherný fotky, zajímaví fotografové. Černobílá fotka je někdy prostě lepší než ta barevná a ať si každej říká co chce.

DSC_0470

 

strudl

Co se týká mých kuchařských dovedností, s každým dnem se cítím víc a víc na vdávání :D. Dokonce jsem zvládla štrůdl a bacha! Neošidila jsem ho koupeným listovým těstem z Lidlu (hledala jsem ho asi 20 minut a nadávala na všechny strany), ale udělala jsem svoje vlastní těsto. Ze začátku jsem byla vážně zoufalá, protože to ani zdaleka nevypadalo jak těsto. Na pár okamžiků jsem si říkala, že to vzdám a škrábnu s tím do koše a nastrouhaný jablka sním jen tak. Ale nakonec jsem to přeci jen zvládla. Teď mám chuť na pizza šneky. Hm, myslím, že to bude moje další cílová stanice.

Takže jsem poprvé sama pekla štrůdl a poprvé jsem si dnes odnesla ze sekáče kus oblečení. Jo. Koupila jsem si košilu, protože jich mám asi jen sto padesát osm. Nesnáším sekáče, nikdy se mi tam nic nelíbí a nebaví mě se tam přehrabovat. Ale dnes jsem nedokázala odolat, protože je tu tento výprodej jen týden a vše je skoro za pusu.

kosile

Zítra je v univerzitním baru Karaoke Night. Už se nemůžu dočkat. Minule jsme sklidily ovace (protože komu by se nelíbila Britney….). Doufám, že i tentokrát tu bude dost dostatečně opilých, hudbou nepolíbených a nahluchlých diváků. S Angie si střihnu Jasona Derulo- Wnat to Want Me. Je to písnička, kterou jsem poslouchala v letadle a kterou budu mít navždy spojenou s Erasmem, Stockholmem a Angie, protože si ji pořád broukám a nakazila jsem i ji. Takže když jsme spolu (a to je poměrně často), pořád si ji zpíváme. No, aspoň se o to snažíme :D. Už nám z toho jebe, ale co naděláme. Nejde přestat. I teď ji mám puštěnou 🙂

STOCKHOLM

Neskutečně tu frčí telefonovat si s někým přes sluchátka. Mně to přijde teda dost ujetý. Občas to totiž vypadá, že si lidi kolem mě mluví jen tak pro sebe do větru. Takoví jedinci mě děsí. 😀

Taky mě děsí to, že kdyby se stalo něco v metru, tak se to nedozvím, protože všechno je jen ve švédštině. Na to, jak jsou tu pyšní na svoji angličtinu /která je fakt dobrá/, tak dost zanedbávají ohlašování v angličtině. Si tak sedím v metru, najednou se něco ozve z repráků a lidi prchají ven. Děkuji za to, že to bylo vyhlášeno i pro nás cizince. Hlavně ze v Brně hlásí každou prkotinu anglicky.

DSC_0535      prochazka

To je si zatím to největší, co mě tu trápí. 😀 Takže musím říct, že je to tu jinak úžasný. Kamkoliv jdu, tak objevuji něco nového. Kamkoliv jdu, je něco hezkého. Něco, co stojí za fotku. Něco, co si chci  a musím zapamatovat a vrátit se tam znova. Asi jsem se zamilovala. Zamilovala do Stockholmu. Čím déle tu jsem, čím víc to tu poznávám, tím víc to tu zbožňuji. Ale to není tak těžký se zamilovat. Jde to samo….

 

Vaše zamilovaná Anet 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s