2. týden: stále naživu

Počasí ve Stockholmu je crazy. Ráno nádherně svítí sluníčko a během mrknutí oka pršosněží. Ale po opravdovém sněhu tu už není ani památky. Všude se to zelená jako na jaře. Nestěžuji si. Jen tu mám samý zimní věci. Takže nákupy? Ano, nechám se přemluvit. A velmi ráda.

 

pocasi

Musím začít cvičit. Koupila jsem si nutellu. Stydím se. A taky se stydím za to, že pokaždé, když přijdeme nad ránem z nějaké akce, žereme. Děláme si palačinky. Dojídáme opékané brambory z večeře. Vesele si to zajídáme zmrzlinou…. Ano, vážně se stydím. Takže jsem se rozhodla, že tu budu chodit do fitka. Přesně. Taky jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Týden?

palacinky

Konečně jsem byla na pořádné párty. Tím pořádné myslím, že Dj umí pouštět dobrou music, můžete se hnout, protože se na vás nemačká dalších milion tance&dotyko dychtivých lidí a pití je levný. Byli jsme na houseparty ve stylu „in your national colors.“ Nemusela jsem se každého hned ptát na to, odkud je, protože vlaječky na našich opilých tvářičkách mluvily dost jasně. Asi se provdám do Indie nebo Pákistánu. Prý jsou Češky nejhezčí a já mám nádherný oči. Takže, mami, připrav se. Třeba za mě dostanete celý stádo kraviček.

 

Me and Angie

Jsem tu sice teprve dva týdny, ale už jsem si tak nějak udělala o Stockholmu a jeho lidech obrázek. Zaprvé, skoro každý tu má dítě. Je tu předíťováno. A to údajně proto, že rodiče dostávají od státu slušnou finanční podporu. Oba dva. Takže pro pár je výhodné udělat si miminko. No není to hezké? Úplně si živě představuji tu konverzaci- Dítě: „Mami, proč jste si mě s tatínkem pořídili?“ Maminka: „Protože jsme za tebe dostali penízky a mohli jet na dovolenou.“

Za druhé, je tu všude až neskutečně čisto. Například metro. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by ta uklízel. Ale přesto je vždy čisté, odpadkové koše prázdné…Nechápu. Za třetí jsou tu řidiči autobusů neskutečně milí. Tedy zatím mám jen dobré zkušenosti. Počkají na vás když nestíháte a ještě se usmějí a popřejí vám hezký den. Trochu rozdíl od protivných dědků v našem Béká, kteří jen tak z legrace ujíždí důchodcům před nosem.

Za čtvrté, každý, a tím myslím opravdu každého, tu umí anglicky. Dokonce si myslím, že i to tříleté dítě, na které jsme dnes mluvili v metru, protože bylo prostě strášně rozkošný, nám rozumělo. Alespoň se tak tvářilo.

peru

Stává se ze mě domácí žena. Vařím. Skoro každej den. A ne, nejsou to smažený vajíčka jak jste ode mě všichni zvyklí. Uklízím si po sobě. I po ostatních. A světe div se. Já i peru. A jako správná domácí ženuška mám i sušičku. Maminko a tatínku, až se vrátím, budete valit vočiska, co vše jsem se tu naučila.

 

 

Nejlepší na celém týdnu je na naší chodbě úterý. Protože každý úterý je tu Burger Night. Chlapci nám prostě dělají burgery. A byly vynikající. A nebudu psát, že jsem měla dva, protože už tak jsem na sebe toho dost práskla. Ale prostěvarime mňám! A další úžasná tradice. Každé úterý přesně ve 22.00 hodin se tu otevřou okna a z plných plic se křičí do světa. Nevěřila bych, jak úžasnej pocit to je. Prostě si jen tak pořádně zahulákat. Už se nemůžu dočkat úterka 🙂

 

 

S láskou vaše nejoblíbenější

Anet 🙂

 

P.S. Vychytávka roku. V mekáči tu mají mikrovlnky. Asi abyste si mohli přinést vlastní jídlo, ohřát si ho a vesele se tu najíst. Nebo prostě…nechápu.

 

mekac

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s