Anetka in Wonderland

Můžu říci, s klidným srdcem, že jsem přežila první týden ve Stockholmu. Ano, ještě jsem neumřela hlady, neopila se do němoty, nikdo na mě nespáchal atentát. Žiju. Jsem na sebe pyšná, protože během těch pár dní jsem se naučila dost věcí. Například jsem zjistila, že 1) neumím hospodařit s penězi. Respektive nemám ponětí o cenách potravin. A tady je to ještě horší. Tříkrát dražší. 2) Můžu sahat na maso. Ano, já sahám na maso. Ti, kdo mě znají, moc dobře vědí jakou oběť podstupuji. 3) Jsem víc komunikativní, než jsem si o sobě myslela. 4) Možná mám orientační smysl, o kterém jsem si myslela, že prostě neexistuje. 5) Jsem asi alkoholička. Potřebuji pivo. Ale vážně opravdový pivo. Ne tu břečku co tu piju. Jako naše pivo po dvou hodinách. Bleh! Takže už teď se těším domů. Ne na vás, kamarády, ale na pivo!  Ale našla jsem tu český pivo. Prý ho tu Švédi dost pijí a mají ho rádi. Musím koupit.

pivo

Lappis je hezkej. Jsem na chodbě s dalšími asi deseti lidmi. Pokoj mám pro sebe, ani ne malý, ani ne velký, tak akorát. Vystřídali se mi tady už 4 kluci- Ital, Turek, Keňan, Rumunec. Ještě bych ráda toho Švéda, ale na to mám dost času.  Všichni se mi snažili pomoci rozjet internet na pokoji, protože až do včerejška se mnou odmítal komunikovat. Nevěřila bych, jak moc je pro mě internet důležitý. Šílela jsem z toho, že nic nevím. Nemohu se dovolat na skype našim. Odpovědět na maily. Pustit si seriál. Nic. Ale teď je vše jak má být. Třikrát sláva. Každej na chodbě ví že I am that girl with Internet issue. A každej se mě ptá, jestli už je to v pohodě. Prostě dívka v nesnázích a každej se kolem mě může uhopsat. Hezkej pocit. 😀

Lidi. Jsou tu vážně milí. Nápomocní. Ochotní. Usměvaví. Zatím. Možná se naučím i pořádně německy, protože mám nejvíc kamarádů z Německa. Kvůli mě musí mluvit anglicky. Chudáci, že? A taky možná pojedu do Chile. Musím se víc skamarádit se spolužačkou, která se mnou chodí na kurzy. 😀

 

plane

Párty. Skoro každej den jsem někde pila. Ale protože tu i to hnusný pivo stoji na naše nejméně 90 korun, je těžký se tu opít. Vidím to tak, že se budu brzo rozhodovat mezi tím, jestli si koupím pití nebo jídlo. A protože neumím vařit, hádejte, co u mě asi zvítězí… Včera jsme chtěli jít na Welcome party. Fronta asi kilometr. Poučení pro příště? Když tu začíná párty 19.30, buď tam přesně. Nebo dřív.

A co škola? Měla jsem hodinu v kině. Prostě jsem seděla v kině, koukala na němou švédskou komedii Erotikon z roku 1920. Awsome, že? Dívali jsme se na film a pak si o něm povídali. Kdo by nechtěl takový hodiny, že? Za 15 kreditů. Maximálně dvakrát týdně 4 hodiny. Dobře, přestávám provokovat ty, co ještě mají zkoušky.

A jakej byl let? Úžasnej. Za 1h 45 minut na letišti. Krásně svítilo sluníčko. Kdybych se nemusela asi 3 hodiny trmácet na pokoj v kose a s kuframa těžkýma jak hovado (už nikdy nepojedu někam s 30g kufrem, never ever! ), tak bych si tu cestu víc užila. Ještě nebyl čas na pořádný fotky a prozkoumávání města. Ale zítra jedem na tour de Stockholm, tak se těším.

Občas se cítím jak Eskymačka

Pokud jste to dočetli až sem, už víte, jak se tu mám. Takže nemusím odpovídat na milion zpráv na fb, že ne? 😀 Však já se vám všem postupně ozvu.

 

Laf ju tů. Vaše jedinečná Anetka 🙂

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s