Státní svátek ve znamení nepokojů?

Dnes jsem jela do Brna natáčet reportáž na akci zvané Chci si s vámi promluvit, pane prezidente, která se konala v 11 hodin na Malinovském náměstí. Cílem shromáždění bylo veřejné odmítnutí Miloše Zemana jako prezidenta České republiky. Nečekala jsem, že se zde sejde tolik účastníků. Musím přiznat, že jsem byla mile překvapená. Přišlo zhruba 500 lidí. 

Ještě před 11. hodinou se na náměstí sešli lidé téměř všech věkových kategorií. Od puberťáků, co si rádi zakřičí, přes studenty, rodiče s dětmi až po seniory. Malé děti rozdávaly v davu píšťalky a červené karty, na které mohli lidé napsat jakýkoliv dotaz či připomínku pro našeho pana prezidenta. „Je to buran a nechci jej jako reprezentanta České republiky,“ řekla jedna z účastnic Andrea Křivánková. „Měl by si uvědomit, že není obyčejný člověk, ale prezident a jeho ješitnost by měla přejít některé skutečnosti,“ dodala Křivánková.

Organizátorka Šárka Václavíková připomněla na Malinovském náměstí tři největší prohřešky/fauly, kterých se za poslední týdny Zeman dopustil. Jednalo se o Zemanovo zastoupení republiky v zahraničí, jeho vystupování doma a to, jak mluví o lidských právech. Každý tedy mohl třikrát pozvednout červenou kartu jako symbol nesouhlasu se stávajícím prezidentem. Davem zněla prosba o podání demise, jenž byla posílena peticí, na níž se stála velká fronta.

zeman

Atmosféra byla skvělá, pokud se to v takové příležitosti hodí říci. Lidé mezi sebou otevřeně hovořili o svých názorech na Zemana, přičemž se všichni shodli na jednom: „Za svého prezidenta se stydím a chci, aby odstoupil.“ Od Malinovského náměstí se táhl dlouhý průvod demonstrujících až na náměstí Svobody, kde lidé házeli svoje červené kartičky do obálky, která poputuje až na samotný Hrad. Na úplný závěr se davem nesla česká hymna Kde domov můj, při které mi naskakovala husí kůži.

Když jsem jela domů, v rádiu jsem zaslechla zprávy z pražské Národní třídy, kde se sešlo tisíce lidí se symbolickými červenými kartičkami vyjadřující nesouhlas s nynější situací ohledně prezidenta. Před chvílí jsem na kanále Čt24 viděla, jak takový dav vypadá. Z Národní třídy se lidé přesunuli na Albertov, kde odhalil Zeman  pamětní desku k výročí revoluce. Když měl proslov, lidé pískali a skandovali. Ozývala se hesla jako: „Miloše do koše nebo Nesahej na to.“ Když však začal hovořit po Zemanovi polský prezident Bronislaw Komorowski nebo slovenský prezident Andrej Kiska, jako mávnutím proutku dav utichl a poslouchal. A ani deštníky na ochranu před letícími předměty nebyly již potřeba. Jak se asi musel cítit Zeman? Předpokládám, že mu v tu chvíli do zpěvu nebylo.

Smutné je, že jsme měli možnost zvolit si poprvé svého prezidenta a když se tak stalo, když jsme si toto právo vydobyli, zvolili jsme někoho, koho nyní prosíme o odstoupení. Přiznejme si tedy, že to není jen hlava státu, která selhala. Svým způsobem jsme selhali i my sami. 

 

Zdroj fotografie: ČTK

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s