Jaké to je být průvodcem v jeskyních

Baví mě pracovat s lidmi, a proto veškeré brigády, které jsem kdy měla nebo mám se točí kolem nich. Mým pracovním heslem by mělo být: „Můj zákazník, můj pán.“ Udržet nervy na uzdě je ale někdy těžké a bohužel se i těm nejlepším stane, že pohár trpělivosti a shovívavosti přeteče. A kdo by se divil, ten by se měl někdy ocitnout v kůži toho druhého. V kůži toho přetečeného pohárku.

Nechci se nějak moc vychloubat (zřejmě však budu), ale mám tu nejlepší brigádu pod sluncem. Jako průvodce v Punkevních jeskyních jsem mezi kolegy našla spoustu úžasných lidí, jenž se stali mými dobrými kamarády, zažila mnoho skvělých akcí, naučila se usmívat, i když to ve mě neskutečně vře a především jsem pochopila, že lidská hloupost je nevyčerpatelná. Slovy Alberta Einsteina „Jen dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist.

Punkevní jeskyně

Za to já jsem si naprosto jistá, že měl Albert pravdu. Ne s tím vesmírem (nad tím pochybuji také), ale s tou druhou částí. Za celý den potkám na prohlídkách mnoho pohodových lidí, kteří dokáží jen slůvkem „díky“ či potleskem vykouzlit úsměv na tváři, i když jste unavení a máte všeho plné zuby. Jeden člověk stačí na to, aby vám zlepšil náladu, ale také jeden blbec na to, aby vám ji nadobro zkazil.

Po pěti letech v jeskyních a bedlivého pozorování mohu návštěvníky rozdělit do několika málo skupin. Tou nejmenší  a nejcennější skupinou jsou lidé „normální“. Uvozovky volím schválně, definice normálnosti je dost ošemetná. Co si představit pod touto skupinou: člověk jde do jeskyně, ví kam jde, jak se jmenuje (ne on, ta jeskyně), poslouchá  a mlčí, když my mluvíme, v nejlepším případě má i stejný smysl pro humor. Této skupinky lidí si my průvodci dosti vážíme, jejich řady se stále ztenčují, což nás velice mrzí.

Punkevní jeskyně

Skupina arogantní uvozovky nepotřebuje. Jedinci z oné skupiny často vypadají jako ti normální, ale při bližším zkoumání se v jejich očích zračí čistá povýšenost  typu: všechno znám, všude jsem byl, zaplatil jsem si, tak si můžu dělat co chci. Poslední a neméně důležitou skupinou jsou lidé natvrdlí. Do této kategorie řadím všechny, kteří ani na poosmé nepochopí, že na krápníky se opravdu sahat nesmí (ani když se nedívám) nebo jsou překvapeni, když zjistí, že jsme to nebyli my průvodci, kdo jeskyně vymodelovali. Návštěvníka natvrdlého si lehce spletete s arogantním, jejich myšlenkové pochody se mohou jevit dosti podobně. Ovšem je mezi nimi jeden velký rozdíl. Těch natvrdlých je mi líto.

Není prohlídka, ve které by se nenašel žádný návštěvník ze skupin dva nebo tři. Kdybych měla napočítat, kolikrát za den řeknu slovo „nesahat“ nebo „pššššt“, nestačily by mi prsty všech návštěvníků za den dohromady (a že jich je hodně). Hlavně citoslovce pšššt je jedno z nejčastěji užívaných, především v letní sezoně. Do nedávna jsem si myslela, že je univerzální a platí ve všech jazycích světa. Mýlila jsem se. Zřejmě neplatí.

PJ3

Práce průvodce je krásná, ale i únavná. Jestli mě to i po těch letech baví? ANO. Jestli jsem se někdy vytočila do běla? ANO. Jestli jsem ztratila iluze o lidech? ANO. Jestli bych měnila? NE. Stále se myslím, že je to jedna z nejlepších brigád, jaké jsem kdy měla a mám.

A na závěr pár pikantních otázek návštěvníků, nad kterými s kolegy vždy dlouze přemýšlíme…

Jak dlouho vám trvalo ty jeskyně vymodelovat? To jsou rampouchy, že? To bílé na skále je barva? Můžu ten krápník olíznout? A kolik má ta voda stupňů? Odpověď: Od šesti do dvanácti dle ročního období. Následující otázka: A zamrzá teda někdy? Vy tady nemáte topení? Jsou v jeskyni záchody?

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s