Anglie- místo, kde chci bydlet

Nevím čím to je, že mě Anglie tak láká. Zřejmě je to moje romantická duše, která při pohledu na domy postavené ve viktoriánském stylu poskakuje štěstím. Měla jsem se narodit v jiném století. Možná by stačila i jiná země-Anglie.

Tento rok v březnu jsem se vydala s kamarádkami do Londýna. Byla to moje premiéra v mnoha ohledech. První let, první návštěva Londýna, první nakupování v Primarku.

let (2)Nebudu lhát a přiznám se bez mučení. Trochu jsem se bála. Přeci jen jsem letěla poprvé. Aby nás vyšel náš menší trip uprostřed semestru co nejlevněji, letěli jsme nízko-nákladovou společností Ryanair. Zpáteční letenka stála 1300 Kč, což byla nejmenší položka z celého výletu. Ano, utrácela jsem. A překvapivě ne tolik za oblečení v Primarku jako za jídlo a ubytování. Bydleli jsme v hostelu nedaleko centra. Pešky jsme se dostaly na Oxfird Street ani ne za 20 minut. Strávily jsme tam 4 noci a podle toho, jak se nám střídali spolubydlící (tak často si neměním ani ponožky), mohu říci, že hostely pro normální nechudé cestovatele slouží maximálně na dvě noci. My byly každopádně raritou. Nejen díky výdrži v jednom a tom samém hostelu, ale také díky našemu skvělému karaoke vystoupení, za které jsme sklidili (ne)malý potlesk.

Navštívily jsme za první dva dny všechna místa, který jsme si daly za cíl. Od Kings Cross  přes Tower Bridge až po Regents Park. Ten jsem si zamilovala na první pohled, což se u mě nestává tak často. O mé zamilovanosti svědčí i úvodní fotka blogu. Ach, jak ráda bych si tam četla knížku na lavičce! Počasí bylo báječné, celé dny svítilo sluníčko. Není divu, že se nám od tam nechtělo jít pryč. Ještě když jsme objevily super lehátka (která byla zřejmě za poplatek, který od nás  ani po půl hodině relaxu nikdo nevymáhal).

Regents Park

Do Londýna jsme se z 80% těšila na památky a z 20% na nákupní horečku, která mě mela postihnout při vstupu do Primarku. Zjistila jsem ale, že nejsem fanouškem dlouhé dvacetiminutové fronty na zkoušení povolených osmi kousků nebo předhánění se v tom kdo pošlape víc oblečení či ramínek na podlaze. Takové davové šílenství by nevypuklo ani kdyby hrozila třetí světová a lidi měli pár minut na sehnání veškerých potřebných zásob. Nakonec se mi přeci jen podařilo ulovit pár pěkných kousků.

Když jsme se o půl čtvrté ráno v pondělí balily, bylo mi smutno a vůbec se mi nechtělo odlítat. Kdybych mohla, zůstala bych v Londýně, potažmo v Anglii třeba celé letní prázdniny a procestovala všechna ta krásná místa. Doufám, že se nejednalo o první a zároveň na dlouho dobu poslední cestu. Londýne, chybíš mi. Však já se tam vrátím!

3 komentáře Přidejte váš

  1. S Anglií a Londýnem to mám úplně stejně – absolutní srdcová záležitost 🙂 A Primark jsem měla také možnost zažít a přiznám se, že jsem se až nestačila divit, hlavně tomu davovému šílenství :))))

    1. anetapress píše:

      Musím přiznat, že Primark mě dost zklamal, někdy jsem měla chuť ty lidi proplesknout…ale jinak bylo všechno báječné 🙂

      1. S tím proplesknutím mi mluvíš přímo z duše 🙂 a nakupování stálo za to. Tenkrát jsem si odnesla spoustu zajímavých kousků 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s